NEXT LEVEL
Pro všechny ty, kteří tam byli a chtějí zavzpomínat a také pro všechny, kteří tam nebyli a chtějí vědět, jaké to bylo :)
TSCZ 2010 - NEXT LEVEL V MAŘENICÍCH
Uběhly dva dny od konce toho našeho společně
stráveného týdnu a já s úsměvem na rtech sleduji, jak se internetový svět
zaplňuje diskuzemi, fotkami, videi, ale hlavně vzpomínkami na nezapomenutelné
chvíle z tábora. Abych vás co nejlépe seznámila s mým momentálním citovým
rozpoložením, aby jste vše, co zde píši, lépe pochopili, tak se pokusím jen ve
zkratce zmínit o tom, jak jsem se vlastně skoro omylem a na poslední chvíli
dostala na tábor, jak jsem to celé vnímala a jaký to na mě zanechalo dojem. Tak
tedy. Byly tři týdny před začátkem tábora a já už byla smířená s tím, že budu
někde jinde dobrovolně pomáhat s organizací akce u nás ve městě a budu mít
plnou hlavu starostí místo toho, abych si užívala s lidmi, které mám ráda.
Trošku se smutkem jsem poslouchala rozhovor tří lidí v autobuse, jak se
natěšeně a nadšeně baví o táboře. Nejspíš jsem ten svůj smutek moc nemaskovala
a tak mě začali přemlouvat a já už nedokázala dále odolávat a podlehla jsem.
Načež druhý den jsem podala přihlášku, vše řádně zaplatila (a za to těm třem
moc děkuji!) Bála jsem se toho, jak to řeknu lidem, kterým jsem slíbila pomoc.
Za nedlouho jsem zjistila, že se akce, na které jsem měla být místo tábora, pro
malou účast nekoná. Byla jsem nadšená z toho, jak to vše dopadlo. Takže díky svému
rozhodnutí na poslední chvíli jsem neměla moc času na to si představovat jaké
to bude, neměla jsem čas se rok těšit (jako někteří z vás) a také vzhledem k
tomu, že jsem v TenSingu pouze rok, tak jsem neměla ani tušení, jaké to může
být. Tudíž jsem jela střemhlav úplně do něčeho nového, bez očekávání a možná s
trochou obav.
Cesta byla pro mnohé z nás opravdu náročná, protože my, co jsme
jeli z daleka, jsme na cestě strávili v podstatě celý den. Konečně v osm hodin
večer jsme dorazili na místo, kde nás přepadla podivná skupinka lidí, která nás
kouzelným bonbónem uvedla do NEXT LEVELU. Z domu, který se měl stát po deset
dní našim domovem, jsme nejdříve byli trochu v rozpacích, ale postupem času
jsme si ho zamilovali, už jen pro jeho výhled na hřbitov a další důvody, které
nemusím dále zmiňovat :) Dny plynuly rychle a my jsme se snažili do sebe dostat
co nejvíce, abychom potom na koncertech ze sebe mohli toho také co nejvíce
vydat. Každé ráno, jako rozcvičku, jsme se učili společný tanec, dopoledne a
odpoledne před i po každým Kamilovým výborným jídlem, byl sbor
(skvělý různorodý repertoár: Spousta andělů, Don´t stop me, Pretender, Vakuum,
Srarlight, Go down Moses, Do not pass me, Pár dní, Sober, Walk on a všemi
milovaný Next Level, za který vděčíme Matušovi:) a také WS (drama, tanec,
muzikál a kapela). Občas tento nabytý program vystřídala překvapivá změna
programu, jako Survival, speciální WS (fotodrama, volejbal, karetní hry,
duchovno a výtvarno) nebo skládání Pionýrského slibu a následná spartakiáda.
Pro mě osobně byly obrovským zážitkem večerní programy (Matrix, pořad Partička,
večeře a tančírna s Cullenovými ze Stmívání, karaoke a v neposlední řadě
zamyšlení (většinou na téma filmu 12 podmínek dědictví, který jsme shlédli) a
ranní nedělní program (čtení z Bible, umývaní rukou na důkaz toho, že nás naši
vedoucí mají rádi a potom dlouhé hromadné objímání), za který bych chtěla říct
obrovské dík :) Konečně v úterý nastal den pro první koncert neboli veřejnou
generálku. Ukázali jsme s nadšením náš program lidem z Ústavu sociální
péče v Mařenicích. A ve středu, dorazili jsme do Ústí nad Labem na náměstí
Míru, kde jsme s vypětím všech sil zahráli při příležitosti oslav YMCA nejdříve zkrácený koncert, po kterém následovaly WS (stomp, tanec, minichor) a
potom konečně přišel na řadu ten neopakovatelný, nesmírný, energický, zkrátka
ten správně tensingový nářez! Bylo úžasné sledovat to nadšení všude kolem
vás a úžas kolemjdoucích, protože sólisté zazpívali jak nejlépe uměli, kapela
hrála jako profesionálové a sbor udělal úžasnou atmosféru. Na nás tensingářích
bylo vidět, jak si to užíváme, protože právě tohle nás všechny spojuje, právě
tohle nás baví a právě pro tento pocit před koncertem trénujeme, protože nás
tento pocit něčím naplňuje a uspokojuje :)
Tímto bych chtěla především poděkovat vedoucím, kteří přípravě
programu věnovali hromadu času, kteří se nám věnovali, starali se o nás, a
předávali nám vše, co umí. Taky vám všech bych chtěla moc poděkovat, každému
zvlášť, protože bez vás by to nešlo, bez vás by to nebylo ono. Každý byl jedním
článkem toho obrovského řetězu, který mohl rozpohybovat stroj
hudby, muzikálu, tance a dramatu. Každý z vás přispěl k tomu, aby
výsledek byl úžasný a mohl přinést radost mnohým lidem. Děkuji vám, za každý
den, který jsem mohla s vámi prožít, protože jste mi ukázali, co je to
opravdové přátelství, ochota pomoct a podržet druhého v nesnázi, ukázali jste
mi, jak jen obyčejný úsměv dokáže člověka proměnit. Musím říct, že jsem si to
náramně užila nejen proto, že tento tábor byl pro mě v TenSingu první.
Vzpomínky mi v hlavě blikají a jen tak svítit nepřestanou. Jen poslední věta na
závěr: NEPLAKEJ, PROTOŽE TO SKONČILO, ALE BUĎ RÁD, ŽE SE TO VŮBEC
STALO!!
Autor:  Káča HubenáVydáno: 25.7.2010 2:18 Přečteno: 102x Hodnocení: 1 (hodnoceno 3x) |
Formát pro tisk
design by Dawe • SunLight CMS
Komentáře
Úžas diváků byl v několika případech větší, než kdyby byli na koncertech kapel pohybujících se na špičce hudebního světa. Ptali se i kde máme další koncert, že by hned přišli ještě jednou, nadšeně chválili a užívali si pocitu, že mohou být (i když jen jako diváci) součastí něčeho tak senzačního jako byl náš koncert. Jsme vynikající tensingářská parta
Moc se na vás všechny těším - Turné volá 
...a s některými se shledáme ještě dříve doufám 